Podzimky ve státnickém a dýňovém stylu

Na podzimní prázdniny jsme letos vyrazili na místo, které jsme s oddílem ještě nikdy nenavštívili, vyrazili jsme totiž na chatu Ligy lesní moudrosti FRAM ve Filipově Huti nedaleko Modravy. Prostředí to bylo vskutku nádherné, jen to počasí nám moc nepřálo, a tak jsme většinu soboty a neděle nemohli jít na výlet ven, ale k tomu se ještě dostaneme…

Jedinou velkou nevýhodou tohoto objektu oproti tomíckým základnám, kam jezdíme obvykle na různé prodloužené víkendy či prázdniny, je dopravní dostupnost. Nemám na mysli dostupnost po silnici, ta je mimochodem výborná, ale hromadnou dopravou, v našem případě z Prahy. Nejlepší variantou tak pro nás bylo dojet z Prahy linkovým autobusem do Sušice vzdálené přibližně 30 km od Filipky. Dál nám nezbylo než využít služeb soukromého autobusového dopravce, tedy zaplatit si celý autobus, aby nás k chalupě dovezl, protože linkové spoje na Modravu, která je nejblíže, z nějakého důvodu jedou naposledy ze Sušice brzy odpoledne.

Po příjezdu k chatě nás čekal velmi pěkný pohled. Chata je viditelně dobře udržovaná a opravdu veliká, a to bylo dobře, poněvadž nás bylo požehnaně a dalo by se říci, že početně to byl náš největší výlet za poslední dva roky. Uvnitř jsme uviděli do námořnicka laděný interiér, kde byly jednotlivé pokoje stylizovány jako kajuty. V přízemí pak byla společenská místnost, kterou jsme hojně využili při hrách.

Ale teď už tedy k tomu, co jsme to vlastně celou tu dobu dělali. Po příjezdu v pátek večer jsme už moc věcí udělat nestihli, jen jsme si vybalili věci, převlékli se, vyčistili si zuby a šli do postele. V sobotu ráno nás však hned po snídani přišla navštívit naprosto nečekaná návštěva. Přišli za námi starosta a místostarostka Filipovy Hutě Jan Božidárek a Václava Kvílivá následováni obecním lampářem Josefem Wodrbalem s naléhavou prosbou o pomoc. Samozřejmě jsme si je se zájmem vyslechli, protože i když jsme teprve přijeli, rádi pomůžeme. Sdělili nám, že obec kvůli vlně mrazu začátkem října přišla o celou úrodu dýní na oslavy Halloweenu a zároveň nemá ani žádné ozdoby na 28. říjen. To jsme nemohli nechat jen tak, a protože už nějaké zkušenosti z dřívějška máme, nelenili jsme a podle obecního manuálu jsme si založili zahradnictví, ve kterém jsme se rozdělili na tři týmy s celkem třemi záhony. Každý tým usiloval o co největší počet dýňových sazenic, aby jeho úroda byla největší a na konci dostal nejvyšší odměnu.

Již dopoledne jsme postavili nové skleníky, připravili si záhonky a získali z obecních rezerv první sazenice, které jsme si okamžitě zasadili. V sobotu odpoledne nás čekal další velký úkol. Nejdříve jsme si museli zajistit spolehlivou dodávku čisté vody přímo od šumavského pramene a poté jsme za soumraku sbírali na živiny bohatou rašelinu, aby nám dýně vyrostly rychle a včas. Večer jsme se ujali řešit náš druhý úkol – připravit výzdobu na 28. říjen, sté výročí vzniku Československa. Protože jsme měli jen papíry a dýně z našeho zahradnictví, museli jsme být kreativní. Dýně jsme vydlabali a zapíchli do nich vlaječky – tak vznikly státnické dýně, vyrobili jsme si slavnostní kokardy s trikolorou, různé oslavné řetězy a v neposlední řadě jsme museli vyrobit i naší státní vlajku z papíru. Všechno jsme to nakonec skvěle zvládli a byli jsme připraveni na neděli.

V neděli dopoledne jsme se probudili do nechutně sychravého ponurého rána. Sychravého a ponurého hned ze dvou důvodů. Zaprvé venku bylo nechutně sychravo a ponuro a zadruhé nám v noci někdo ukradl všechny dýně. Ihned jsme rozjeli vyšetřování, na konci kterého jsme za pomoci obecního agenta, jehož jméno tu nemůžeme prozradit, vypátrali, že zločinu se dopustili lidé z obce – konkrétně matrikářka Tereza a kotelník Zbyněk. Oba byli ještě téhož dne zapuzeni do vyhnanství a povídá se, že odjeli do Prahy. Co se úrody týče, tak ta se nám neporušená vrátila a nám začal běžet neúprosně čas, kterého už tak nebylo moc, na dodání ozdob do domácností ve Filipově Huti.

V poledne nám Lucka a Míca připravily slavnostní oběd – řízky a bramborový salát. Důvod? Bylo právě sté výročí založení Československa, a to nelze jen tak odbýt. Na oslavu jsme si před jídlem zazpívali českou hymnu, odpálili šampaňské a pořídili slavnostní fotografii.

Odpoledne jsme si vyzkoušeli, jak stresující je být zodpovědný za doručování zásilek a jakou zátěž to klade na schopnosti komunikace v týmu. Z našeho dispečinku v chalupě se tak po nějakou dobu před setměním ozývaly zoufalé pokřiky a pokyny ve stresu křičené do vysílaček pro doručovací skupiny. Jak objednávky postupně přicházely a odcházely, byli jsme si stále jistější, že to dokážeme a taky nakonec dokázali, a tak jsme si mohli rozdělit bohatou odměnu v podobě nových sazenic.

Večer jsme se všichni sešli ve společenské místnosti u kvízu, ve kterém jsme soutěžili v malých skupinkách na telefonech a tabletech. Odpovídali jsme na otázky na témata oddílu, chalupy, Halloweenu, tábora, pohádek a také Česka a Československa, u kterých jsme si vždy řekli detaily a něčemu se o naší historii naučili. Jako malé občerstvení jsme si dali muffiny, které měly polevu v barvách české vlajky.

V pondělí nám konečně přálo počasí a my se tak vydali na výlet na Antýgl u řeky Vydry. Výhledy to byly krásné, cestou jsme si dali oběd, který jsme si nesli s sebou, a horký čaj. Když jsme se odpoledne vrátili do chalupy, sníh, který ráno napadl, už roztál, a nás už čekal jen poslední úkol v zahradnictví.

Závěr by se dal popsat jako taková malá dýňová smršť. Halloween se blížil a my neměli vypěstováno skoro nic. Jen štěstím jsme zjistili, že na Modravě je ukryté zahradnictví s dostatečnou zásobou dýní. Dýně však nebyly zadarmo, museli jsme si je vybojovat. Zhruba dvacítka úkolů čekala na každé zahradnictví a nejstarší zahradnice musely vždy do jednotlivých bojů vysílat určené členy … Odhad, šikovnost a trochu i štěstí – to je to, oč tam běželo. A za každý úspěch přicházely nové a nové dýně, které se hned objevily na malých záhonech. Večer nám ještě vítěze neodhalil, ale ráno při snídani jsme už snadno zjistili, kdo zvítězil.

Výsledkem celého našeho snažení byly udělené dýňovo-akademické tituly:

Bez titulu odjeli a 3. místo vybojovali: Zuzka, Kubík, Tomík, Tamča, Míša, Sofča, Sárinka, Daník, Denis.

Titulem „Dýně“ za 2. místo se mohou nově pyšnit: d. Jára, d. Laura, d. Ondra, d. Ondřík, d. Tínka, d. Emča, d. Luky, d. Ríša.

A nejlepšími se stali a titul „Dýňový král/Dýňová královna“ se mohou pyšnit: Dk. Terka, Dk. Bára, Dk. Sára, Dk. Štěpán, Dk. Hynek, Dk. Ráďa, Dk. Barča.

Fotky z podzimek jsou již v naší fotogalerii.

Honza