After corona trip aneb I v dešti se dá přežít

Vše bylo jinak, než jsme si plánovali. Tím bych začal. Předpovědi počasí jsme se cíleně nevěnovali, abychom nepropadali panice a rozhodli jsme se, že se rozhodneme až den před odjezdem. Všude bude pršet, jen na jihu Čech bude hezky. Super! Jedeme!

Staňáci byli doma dlouho zavření, těšili se tedy hodně (asi i rodiče) a tak i ne moc dobrá předpověď nikoho neodradila a my se potkali v počtu téměř 20 dětí na nádraží. Cesta vlakem v rouškách! Ano, snažili jsem se o to, snažili, ale…

Hurá z vlaku ven a teď už do té divočiny. Náš velký plán byl, že alespoň jednu noc budeme spát v hamakách. Bohužel to nevyšlo. Asi dvě hodiny po naší písničce „Prší, prší…“ začalo fakt pršet. A pršelo statečně celou noc, celé ráno a tak nějak vlastně i celý den. Na hamaky nedošlo, byli jsme rádi za stany. Nicméně igelitové plachty a dřevěné fotbalové branky posloužily jako vhodný přístřešek a tak jsme se mohli najíst v suchu. Vařili jsme v kotlíku, nebo pekli něco nad ohněm. Buřty, chleba, hady (ty z těsta) a vše bylo moc dobré.

Během víkendu se z nás stali bojovníci proti kůrovcům, kteří nám sežrali kus blízkého lesa a kluci a holky proti sobě bojovali, jako dvě lesnické školy. A tak se do sebe neustále pouštěli kluci z Domažlic a holky z Volyně. Vše bylo ale s maximálním nasazením.

Večer se zpívalo, bylo to hezké. Žádný křik, asi díky únavě a zmoknutí, ale krásné polohlasné broukání známých melodií. Bylo nám tam krásně – na táboře, mezi kamarády, spolu.

Za pár týdnů se tam vydáme už na ostro a rovnou na 3 týdny. Bude to pecka.

Málem bych zapomněl, oslovili jsme tam i narozeniny. Terezka slavila 8. a Adélka 6. – spravil to improvizovaný sušenkový dort a svíčky rovnou u ohně. A dětské šampáňo teklo proudem.

Tak zas někdy, klidně i v dešti, hlavně s kamarády.

Ondra

Fotky z výpravy jsou v naší fotogalerii.