Jak jsme to nandali pirátům s kapitánem Hromem v čele
/ Ondra ŠejtkaSlyšíte to? Někdo tam je! Hoří tam oheň a je tam nějaký ruch! Jdeme tam … pak jsme se plížili potemnělou loukou až k doupěti pirátů. U kůlu tam byl přivázaný jeden z našich námořníků … Musíme něco udělat!
A udělali jsme! 30 staňáků, malých i velkých se pustilo do velkého třínedělního boje s piráty o ukradený poklad. A šli jsme do toho po hlavě. Každý den jsme objevovali pustý ostrov, na kterém jsme ztroskotali a na kterém byla i banda smradlavých pirátů v čele s kapitánem Hromem, kteří nám ukradli zlato!
Letos to bylo vážně fajn, staňáci byli super a to už i ti nejmenší. Štěpánovi nebyl ještě ani rok a 3 týdny pod stanem zvládnul v pohodě bez rýmy a to je úspěch, tříletá Mája vstávala párkrát i kolem sedmé ráno a ne jako vloni kolem páté, Kubovi jsou čtyři a vloni se ani na vteřinu nepustil mámy a letos? Letos jsme ho celý den neviděli, protože řádil kdesi s klukama. Naše malé víly – holky prvňačky se v průměru nepočůraly více než jednou a při česání skoro nekřičely, kluci a holky, se kterýma by to mělo mlátit, byli super, v pohodě a velmi často je napadlo se zeptat, zda nepotřebujeme s něčím pomoct. A ti 4 nejstarší? Tak ti se o tu naší droboť s úsměvem a nadšením starali. Letos se to prostě povedlo nějak víc než normálně.
Každý rok trdlujeme na jedné jihočeské louce a hrozně nás to baví. Letos jsme oblékli pruhovaná trika, navlékli modrobílé čepice a stali se z nás námořníci. Tedy ztroskotaní námořníci a to na jednom zapadlém ostrově, kterému jsme začali říkat Ostrov Bouří.
Malí i větší námořníci během tábora kromě prozkoumávání ostrova také plnili různé zkoušky a stávali se tak chytřejšími a vzdělanějšími loďmistry, kadety, kapitány a někteří dokonce i komodory. V cestě jim stály zkoušky z uzlování, poznávání místní květeny, trocha sportovních dovedností, šifrování apod. I ti nejmenší, kteří si o dračí smyčce nejprve mysleli, že se jedná o nějakou pohádku, zvládli dračák uvázat a nejen ten, ale i další uzly a naučili se šifrovat, signalizovat pomocí vlajek, pracovat s mapou a buzolou … no prostě všechno, co má umět správný tomík, staňák nebo námořník.
No a jednotlivé posádky musely během našeho putování ostrovem například odvalit obří balvan pomocí funkčního mlýna, vytvořit funkční sopku, pomocí děravých kyblíků a stříkaček přepravit vzácný bahenní výluh, přepravit se přes vodní hladinu pomocí obřích leknínů, v lese zabojovat o prameny s pitnou vodou, postavit si vlastní přístřešek, uvařit si na ohni a v lese přespat a pak také zorientovat se v přírodě, poprat se s vlajkovou signalizací a další množství skopičin.
A k tomu všemu jsme blbli! Blbli jsme v hamakách, kterých jsme měli asi 10, blbli jsme na velké klouzací plachtě, blbli jsme u škrábání brambor, když se pustila muzika a blbli jsme, i když jsme hráli na kytary, klarinet, kachon, flétnu, housle a na všechno další, co bylo zrovna po ruce.
K tomu všemu jsme si jako vždy užili dojemné chvilky u ohně, v týpí, při pohledu na hvězdnatou oblohu, na které je vidět nejen Velký vůz, ale celá Velká medvědice, při vztyčování i sundávání státní vlajky i při zpívání posledního Valčíku na rozloučenou.
Každý má na světě ta svá nejkrásnější místa, my staňáci to místo máme kousek od Bělčic u Blatné, na louce mezi břízami s pohledem do krajiny. Tam, kde k večeru kvákají žáby z nedalekého rybníka, tam kde nám kopec Třemšín jasně ukazuje, kde je sever, tam, kde máme spoustu kamarádů a nepočítaně skvělých zážitků.
Někdy vás tam rádi vezmeme, co vy na to?
Ondra
p.s. Jo a to zlato, tak to jsme si od pirátů nakonec ukradli zase zpátky!
Je vidět, že jste si to jako každý rok, náramně užívali. Jsme rádi, že vás máme !!!!!!
Je to moc fajn, když si děti na táboře navzájem „sednou“. Když ti mladší mají důvěřují k těm starším, ti starší se naopak starají a pomáhají těm menším. Zkrátka když jsou na táboře spolu a ne jen vedle sebe a když spolupracují, hrají si společně a navzájem se uznávají a respektují. Zkrátka když zažívají něco, co neznají ze školních kolektivů. A to je na táborech to nejkrásnější.
Zase jsi mě rozbrečel…Bouchy
To mám radost, že se vám článek líbí. Já tam vždycky pookřeju. A jsou to drobnosti, které tam každý z nás má rád a možná každý trochu jiné. Třeba to, jak při večerním nástupu svítí zapadající sluníčko do očí. Nebo to, jak jsou holky z kuchyně vyložené při nástupu v okýnku, nebo to jak voní srub dřevem, když do něj celý den praží sluníčko … mám to tam rád a jsem rád, že to tam máte rádi taky :)
Krásně si to napsal, Ondro! Jsem moc vděčná za to, co všechno našim dětem ze sebe dáváte a jsem nesmírně ráda, že jsme vás našli. A doufám, že vaše nadšení a odhodlání vydrží do chvíle než nám Jáchym doroste do věku pravého staňáka :)