Jak jsme to nandali pirátům s kapitánem Hromem v čele

 /  Ondra Šejtka

Slyšíte to? Někdo tam je! Hoří tam oheň a je tam nějaký ruch! Jdeme tam … pak jsme se plížili potemnělou loukou až k doupěti pirátů. U kůlu tam byl přivázaný jeden z našich námořníků … Musíme něco udělat!

A udělali jsme! 30 staňáků, malých i velkých se pustilo do velkého třínedělního boje s piráty o ukradený poklad. A šli jsme do toho po hlavě. Každý den jsme objevovali pustý ostrov, na kterém jsme ztroskotali a na kterém byla i banda smradlavých pirátů v čele s kapitánem Hromem, kteří nám ukradli zlato!

Letos to bylo vážně fajn, staňáci byli super a to už i ti nejmenší. Štěpánovi nebyl ještě ani rok a 3 týdny pod stanem zvládnul v pohodě bez rýmy a to je úspěch, tříletá Mája vstávala párkrát i kolem sedmé ráno a ne jako vloni kolem páté, Kubovi jsou čtyři a vloni se ani na vteřinu nepustil mámy a letos? Letos jsme ho celý den neviděli, protože řádil kdesi s klukama. Naše malé víly – holky prvňačky se v průměru nepočůraly více než jednou a při česání skoro nekřičely, kluci a holky, se kterýma by to mělo mlátit, byli super, v pohodě a velmi často je napadlo se zeptat, zda nepotřebujeme s něčím pomoct. A ti 4 nejstarší? Tak ti se o tu naší droboť s úsměvem a nadšením starali. Letos se to prostě povedlo nějak víc než normálně.

Každý rok trdlujeme na jedné jihočeské louce a hrozně nás to baví. Letos jsme oblékli pruhovaná trika, navlékli modrobílé čepice a stali se z nás námořníci. Tedy ztroskotaní námořníci a to na jednom zapadlém ostrově, kterému jsme začali říkat Ostrov Bouří.

Malí i větší námořníci během tábora kromě prozkoumávání ostrova také plnili různé zkoušky a stávali se tak chytřejšími a vzdělanějšími loďmistry, kadety, kapitány a někteří dokonce i komodory. V cestě jim stály zkoušky z uzlování, poznávání místní květeny, trocha sportovních dovedností, šifrování apod. I ti nejmenší, kteří si o dračí smyčce nejprve mysleli, že se jedná o nějakou pohádku, zvládli dračák uvázat a nejen ten, ale i další uzly a naučili se šifrovat, signalizovat pomocí vlajek, pracovat s mapou a buzolou … no prostě všechno, co má umět správný tomík, staňák nebo námořník.

No a jednotlivé posádky musely během našeho putování ostrovem například odvalit obří balvan pomocí funkčního mlýna, vytvořit funkční sopku, pomocí děravých kyblíků a stříkaček přepravit vzácný bahenní výluh, přepravit se přes vodní hladinu pomocí obřích leknínů, v lese zabojovat o prameny s pitnou vodou, postavit si vlastní přístřešek, uvařit si na ohni a v lese přespat a pak také zorientovat se v přírodě, poprat se s vlajkovou signalizací a další množství skopičin.

 

A k tomu všemu jsme blbli! Blbli jsme v hamakách, kterých jsme měli asi 10, blbli jsme na velké klouzací plachtě, blbli jsme u škrábání brambor, když se pustila muzika a blbli jsme, i když jsme hráli na kytary, klarinet, kachon, flétnu, housle a na všechno další, co bylo zrovna po ruce.

K tomu všemu jsme si jako vždy užili dojemné chvilky u ohně, v týpí, při pohledu na hvězdnatou oblohu, na které je vidět nejen Velký vůz, ale celá Velká medvědice, při vztyčování i sundávání státní vlajky i při zpívání posledního Valčíku na rozloučenou.

Každý má na světě ta svá nejkrásnější místa, my staňáci to místo máme kousek od Bělčic u Blatné, na louce mezi břízami s pohledem do krajiny. Tam, kde k večeru kvákají žáby z nedalekého rybníka, tam kde nám kopec Třemšín jasně ukazuje, kde je sever, tam, kde máme spoustu kamarádů a nepočítaně skvělých zážitků.

Někdy vás tam rádi vezmeme, co vy na to?

Ondra

p.s. Jo a to zlato, tak to jsme si od pirátů nakonec ukradli zase zpátky!

Komentáře (5) ke článku “Jak jsme to nandali pirátům s kapitánem Hromem v čele”

  1. Jana Marková napsal:

    Je vidět, že jste si to jako každý rok, náramně užívali. Jsme rádi, že vás máme !!!!!!

  2. Tomáš napsal:

    Je to moc fajn, když si děti na táboře navzájem “sednou”. Když ti mladší mají důvěřují k těm starším, ti starší se naopak starají a pomáhají těm menším. Zkrátka když jsou na táboře spolu a ne jen vedle sebe a když spolupracují, hrají si společně a navzájem se uznávají a respektují. Zkrátka když zažívají něco, co neznají ze školních kolektivů. A to je na táborech to nejkrásnější.

  3. V.Vaněčková napsal:

    Zase jsi mě rozbrečel…Bouchy

  4. Ondra Šejtka napsal:

    To mám radost, že se vám článek líbí. Já tam vždycky pookřeju. A jsou to drobnosti, které tam každý z nás má rád a možná každý trochu jiné. Třeba to, jak při večerním nástupu svítí zapadající sluníčko do očí. Nebo to, jak jsou holky z kuchyně vyložené při nástupu v okýnku, nebo to jak voní srub dřevem, když do něj celý den praží sluníčko … mám to tam rád a jsem rád, že to tam máte rádi taky :)

  5. Martina napsal:

    Krásně si to napsal, Ondro! Jsem moc vděčná za to, co všechno našim dětem ze sebe dáváte a jsem nesmírně ráda, že jsme vás našli. A doufám, že vaše nadšení a odhodlání vydrží do chvíle než nám Jáchym doroste do věku pravého staňáka :)

Komentáře nejsou povoleny.