Joska vzpomíná na LTŠ na Polaně

Je to sice již několik měsíců, ale o to je hezčí, že vzpomínky přetrvávají. O čem je řeč? No přeci o Letní táborové škole, na které za nás letos v srpnu byly Joska s Bětkou. Zážitků si přivezly spousty, vědomostí ještě víc … a některé si můžete nyní přečíst :)

Je asi jedenáct hodin večer – tma a větrno, koneckonců, sedíme na lavičce před Chatou pod Chlebom, uprostřed slovenského pohoří Malá Fatra. Drkotám zuby a prsty pevně objímám puntíkatý hrneček plný čaje, před chvílí jsem totiž skočila do nádrže plné horské ledové vody a teď trpce lituji.

Ale to předbíhám, vraťme se o čtyři dny zpátky, Bíbuš a já se s krosnami na zádech drápeme do kopce. Oprava, do KOPCE. Ta chvíle, kdy si na vrcholu sundáte batoh a plácnetge sebou do trávy je vskutku zasloužená. Následující hodiny a dny jsou barevnou skvrnou nových tváří a jmen (kromě Bíbuš znám jenom Darka, Mirku, Natku a Čičiho), her, které pro nás připravují naši lektoři (minimálně perná půlhodinka nebude zapomenuta), přednášek (utkvěla praktická část první pomoci), rozcviček (fyzických i duševních) … hodiny a dny mizí, čas se slévá do jednoho nepřetržitého proudu, vše je v pohybu, plynulé, živé.

Sedíme na lavičce před Chatou pod Chlebom a byť se známe jenom pěr dní, přesto mi byosti sedící okolo stolu jsou mocně blízké. A to je asi to nejdůležitější, co si člověk může z LTŠky, tedy letní táborové školy odnést. (byť nás ještě čeká třeba skvělý maraton vytváření animovaného filme nebo už méně skvělá přednáška o komunikaci) Odcházíme z Polany společně, jako banda kamarádů, ne jako jednotlivci… Díky, Wierko, Hope, Tetřeve, Donky, Malfoyi, Krťo a všichni, kdo jste se na přípravě a programu LTŠ podíleli! (odpusťte, kdybych měla vypisovat všechna jména, článek by se notně protáhl…)

Joska