Podzimky na faře s panem Hubertem

Vzpomínky je třeba nechat uležet! A tak zhruba po měsíci, kdy jsme zažívali dobrodružství nedaleko Mariánských Lázní, je tu článek o našem dobrodružství.

Podzimky jsou vždycky prima! A víte proč? Protože jsou dlouhé a dá se díky tomu zažít plno legrace. Letos jsme měli naplánovanou cestu na nově otevřenou faru do Michalových Hor. Je to kousek od Mariánek a hezký domeček patří jedné z dětských organizací – Lize lesní moudrosti. Wodcrafteři, tedy ligisti, no prostě lidi z této organizace se zajímají o severoamerické indiány a velmi lpí na malebnosti okolí. To je vidět i na faře. Domeček je krásný, stylový a i zahrada má prostě šťávu. K tomu oprýskaný kostel, který trčí hned na zahradou. Celé to k sobě tak nějak skvěle pasuje.

No a tak s předsevzetím, že tenhle romantický pohled naší přítomností ještě trochu vylepšíme, jsme vyrazili do neznáma. A povedlo se. Byl to podzim jak hrom! Všude plno listí, podzimního sluníčka a s přibývajícím časem i klesající teplota, nakonec vlastně i jinovatka po ránu.

Ale k našim zážitkům… My jsme se zde seznámili s tzv. panem Hubertem, postavou, která nosí cylindr. Víte, cylindr mohou nosit jen bohatí a vlivní lidé a to pan Hubert zatím nebyl … Lidé se mu proto smáli. A tak s nadšením a dobrosrdečností jsme se vrhli do díla a snažili se najít nějaké podnikatelské odvětví, kde by mohl pan Hubert prorazit.

Nejprve jsme vyzkoušeli, zda by se nemohl pan Hubert stát jablečným baronem nebo tak něco a snažili se objevit taje jablečného průmyslu. Čekala nás jablečná výzva a v ní loupání co nejdelší jablečné slupky, lisování moštu (lis jsme neměli a tak jsme využili ruce) a pak také výroba a pečení štrůdlu. Překvapivě to šlo a byla to fakt legrace. Loupalo se, strouhalo se, mačkalo se, trochu se i patlalo, olizovalo, a prostě jablečně tvořilo. No a to všechno s úsměvem, jásotem, křikem a nadšením. Máme z toho i malé video, tak tady je.

Málem bych zapomněl – ty štrůdly, mňam, to byla paráda. Všem se moc povedly.

Další den jsme vyrazili do Mariánek, kam se Hubert vydal nabízet naše štrůdly. Čekali jsem, zda ho neuvidíme, cylindr nenosí každý, že? Ale kromě pána ve výloze a kočího místního povozu zde nikdo ocilindrovaný nabyl. Asi jsme se minuli. Alespoň ta zpívající fontána byla fajn a oplatkové dobrodružství také.

Během noci jsme dostali zprávu, že jablka netáhnou a musíme jít jiným směrem. A tak jsme zkusili objevit taje módy a pustili jsme se do výroby barevných triček. Barvy na textil jsou super, dá se s nimi nabarvit tiko … to ano, ale dá se jimi i zamazat oblečení a to už tak super není :D A tak s lehkou nervozitou, barvami na venkovních stolech, ale opět s nadšením hurá do toho. Vznikaly neskutečné modely! Trika byla parádní! V noci se však Hubert opět dostavil, a ač ocenil naši kreativitu, tak opět konstatoval, že trika opět nebudou to nejlepší.

Poslední návrh padl na barevné ponožky. Je to malé, barevné, hodně se to teď nosí … co takhle to taky zkusit. No a tak jsme již od časného rána sbírali látku na ponožky a chystali se na jejich výrobu. Lehkou nervozitu nám způsobovala i přítomná kamera České televize, která se za námi přijela podívat. Konkrétně Vítek Voltr ze Zpráviček, ten samý Vítek, který točil i naše námořnické dobrodružství na táboře. Ráďa s Tínkou mluvili jak kniha a my máme hezkou památku. Tady je odkaz:  https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10265744641-zpravicky/219411000161101.

Látka byla na světě, nitě a jehly také a tak hurá do šití. Někteří, tedy vlastně skoro úplně všichni staňáci drželi jehlu a nit poprvé, ale zvládli to! Ponožky prostě všichni ušili :D A co na tom, že se většinou nedaly na nohu obléct :D Hubert byl nadšený! Poděkoval nám a rovnou nám nabídl místo v Ponožkovické továrně. Za tu jednu noc se totiž věhlas a kvalita našich ponožek rozletěla nejen no blízkého okolí, ale celého Česka a vlastně i za hranice. Zřejmě díky tomu začne pro staňáky dlouhé dobrodružství … které bude protkáno barevnými vzory, extravagantní módou a zážitky z továrny na ponožky.

V závěru je třeba říci, že jsme celou cestu domů podtrhli jízdou v Pendolinu, které se zprvu jevilo tak houpavě, že jsme se všichni málem po… J Ale jen málem, zvykli jsme si a ve zdraví se vrátili domů.

Bylo to moc fajn, užili jsme si to fakt všichni.

Máme mraky fotek, tak koukněte do fotogalerie.

Ondra