Víkend pro starší aneb Jak to viděl Ušák…

 /  webmaster

joomplu:38Minulý víkend jsme se vydali v takovém zvláštním složení na jednu speciální akci. Starší kluci museli dostat „nalejvárnu“, co a jak s oddílem a tak jsme vyrazili do Újezda na kraj Prahy. Ušák splnil úkol jako první a poslal parádní popis celé akce za což mu patří velký dík. Takže chcete se dozvědět, co se tam vlastně dělo? A jak to celé viděl Ušák?

V pátek jsem ze školy vyrazil hned domů na Spojovací a šel si zabalit věci. Když jsem si zabalil, tak jsem měl ještě hodně času a v tu chvíli jsem zjistil, že nemám spacák, tak jsem hned volal tátovi a poprosil jsem ho, jestli by byl schopný mi ho přivézt. Měl jsem štěstí, vydařilo se. Když jsem se rozhodl jít, tak už bylo pozdě a málem jsem to nestihl. Sraz jsme měli před klubovnou (všichni až na Pinďu a na Pomela)

Měli jsme s Pinďou domluvený sraz v 18:.. ani nevím kolik na Želivského. Nabrali jsme Pinďu a šli jsme čekat na autobus. Nasedli jsme a jeli jsme na sídliště Rohožník na určené souřadnice, kde, co jsem se až potom dozvěděl, byla chata Ondrových rodičů. Dorazili jsme na místo určení a tam už na náš čekal Ondra, Káča, Lukáš a samozřejmě Terezka.

joomplu:39Fífa tam ještě nebyl (měl přijet na kole), usedli jsme dovnitř a každý se začal chlubit co má k snědku a kolik toho uvařil, napek, usmažil a tak dále a co jsem viděl Pinďovy palačinky a jejich počet, tak jsem ztuhnul a uvědomil jsem si, že jsem udělal jen jeden řízek. V tu chvíli přijel Fífa (ne na kole, ale autem a do konce i řídil). Když jsem rozbalil můj řízek, Ondra mi poradil, ať z toho udělám jednohubky a tak se stalo. Všechno bylo úžasné, jak Záhonovi šneci, tak Pinďovy palačinky a nejvíc Záklonovy pomazánky. Najedli jsme se a Ondra nám začal vysvětlovat o tom, jak být skvělý vedoucí, dal nám úžasný rady, hodně jsem si z toho odnesl. Nato jsme šli spát.

joomplu:42Když jsem se vzbudil, tak bylo něco kolem 10:00. Dali jsme si snídani a zase to bylo o libových Pinďových palačinkách. Najedli jsme se a zahráli jsme si úžasnou hru jménem TIC TAC, kterou nikdo nechápal kromě mě, takže to byla pro mě asi ta největší zábava, cíl této hry byl přijít na pravidla. První se to podařilo Kačce asi po 30 minutách hraní a pak Pomelovi, který to ale celý zkazil a všem vyhlásil, o čem ta hra je a pak jsme šli prezentovat úkol, který nám byl zadán. Jestli jsem se nezmínil tak nám bylo zadáno, abychom vymysleli motivaci pro jednoduchou hru. Dostal jsem téma Námořníci. Vysvětlil jsem to tak, jak jsem si napsal ve škole v pátek a to tak, že jsem se přesunul do starověké Afriky, ale nebudu zabíhat do detailů. Nejvíc se mi líbila motivace od Fífy a jeho téma vesmír, protože to mě zaujalo nejvíc. Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili na dvě skupiny a na zemi jsme vytvořili z dostupných materiálů kruh a jeden tým si stoupl dovnitř a snažil se vytáhnout ty, co byly venku a naopak. Když tým přetáhl soupeře na svou stranu, automaticky se přidal k tomu týmu, který ho vytáhnul nebo vtáhnul. Po asi čtyřech hrách jsme se šli naobědvat a měli jsme párek s kaší.

Během oběda jsme si zahráli druhou moji hru, která se zase jmenovala S nebo BEZ a tam jsme se hodně nasmáli. Po obědě nás vyslali na tajné místo, řekli nám jenom, kam máme jít a souřadnice. Vyrazili jsme, šli jsme asi hodinu a půl a dorazili jsme na místo, kde jsme se dozvěděli, že pojedeme drezínou. Byly tam dvě drezíny, tak jsme se rozdělili na dvě skupiny (překvapivě) a to se složením Já, Záhon, Záklon, David a druhá skupina Pinďa, Lukáš N., Pomelo, Fífa.

joomplu:40Tak jsme jeli, nejdřív jsme šlapali já a Záklon, dojeli jsme na konec a během jízdy jsme udělali asi 100 fotek. Na cestě zpátky šlapali Záhon a David, ale Davida asi po 10 minutách začali bolet nohy, tak jsem se s ním vystřídal a zase jsem šlapal. Po cestě nám přes koleje proletělo hejno ptáků a tak David začal fotit, takže na cestě jsme udělali tak 200 fotek a z toho 100 byla jenom ptáci.

Když dojeli s naší drezínou, 2. skupina tam už byla a to jenom polovina protože druhá odjela s Ondrou autem. Pak jsme začali hrát vybíjenou a trochu baseball se špendlíkama. Po chvíli přijela dvě auto a to Ondry a Pomela. Nasedli jsme a jeli jsme zpátky do chaty. Tam jsme si sbalili a dostali jsme na cestu zpátky čokoládu. Vyrazili jsme na cestu zpátky domů a dokonce jsme museli běžet.

Moc se mi to líbilo, hodně jsem se toho naučil a doufám, že těchto akcí bude víc.

Ušák

joomplu:41

{jcomments on}