Víkend pro starší aneb Jak to viděl Záklon

Ve dnech 4. – 6. 10. 2013 jsme my starší vrazili na dobrodružnou cestu na jejímž začátku jsme nastoupili jako „bažanti“ a na konci jsme odešli jako „staří mazáci“. Celé to začalo asi o dva týdny dříve, když se Facebooku objevila zpráva, že se máme dostavit kamsi na nějaké souřadnice v určený čas. Panika ve mně propukla, když jsem se, bez tušení kde to je, dozvěděl, že je to někde v lesích v neprobádaných končinách naší republiky. Pot z čela a rosu ze zad jsem si mohl setřít, když jsem zjistil, že je to „jen“ v Klánovicích.

Celé to začalo asi o dva týdny dříve, když se Facebooku objevila zpráva, že se máme dostavit kamsi na nějaké souřadnice v určený čas. Panika ve mně propukla, když jsem se, bez tušení kde to je, dozvěděl, že je to někde v lesích v neprobádaných končinách naší republiky. Pot z čela a rosu ze zad jsem si mohl setřít, když jsem zjistil, že je to „jen“ v Klánovicích.

Samozřejmě jsme si dali sraz u klubovny a po malých rošádách mezi stanicemi Strážní a Želivského jsme vyrazili „sockou“ do Klánovic. Tam jsme, i přes malé potíže s navigací a navigátorem, našli kýžený cíl – chatu Ondrových rodičů. Po malém brífinku jsme se dali do práce. Řešilo se připravování soutěží a motivací k nim, oddílovek, webovky…

   Jídlo bylo skvělé a přístup ještě lepší, takže jsem s tímto výletem dost spokojený. Konec byl v neděli po „o“. Toť můj názor.

                                                                                                                        – Záklon