Vzpomínky na CVVZ 2016

 /  Ondra Šejtka

SPÁNEK, POTŘEBUJU SPÁNEK. Ale to asi dost předbíhám, tak zpátky na začátek.

Moc se nelekejte, mé vzpomínky budou možná trochu neucelené, přece jenom jsem za celý víkend naspal asi 5 nebo 6 hodin :-).

Jak to vlastně začalo? Jednou si tak sedím na přednášce, samozřejmě nuda jako vždycky, když na mě vyskočí mail, HOLA, HOLA UŽ JE TADY ZA SE CVVZ. A kdo neví o co běží, nechť není líný a probrouzdá se hlubinami internetu, tam je přece vše. Tak jsem hned inzeroval dál a nakonec se nás sešla docela hezká skupinka. K naší oddílové výpravě (Pinďa, Míca, Míša, Terka a Bětka) se nabalilo pár dalších vedoucovsko-tomíckých, nechci říct individuí, ale INDIVIDUÍ (jemnovitě: Mára, Maruška a Ondra), a tak jsme v pátek 11. 11., HA, jaké hezké kulaté datum to je, naložili vypůjčený asociační tranďák a vyrazili směr Jihlava.

Cestu bych popsal asi takto: Prší, ne LEJE, stěrače naplno a stejně to skoro nepomáhá, sakra mlží se mi okno, no nic, vyvětrat odmlžit a jede se dál. Pozor úspěšně dojíždíme do Jihlavy, nacházíme parkplac a razíme směr ubytování.

Honem, honem, není čas ztrácet čas, za chvíli mi začíná program, jak že to byla ta cesta do druhý budovy, nahoru po schodech, pak doprava, dolu, doleva, sakra ne, tak doprava,… Hurá, konečně jsem to našel a nejdu pozdě? ZÁZRAK!

“BUM, BUM, BUM, RATATATA, RATATATA, ŠÍ-HÁ, ŠÍ-HÁ,…” ozývá se parkem. To nejsou žádní blázni z léčebny, to je jenom zahajovací rituál. Zazvonila kolej a bylo zahájeno. A už je to tady zase honem do školy, převlíknout a jede mi bus směr les a výsadek. Konečně si můžu užít chvilku klidu před bouří.

“VÝSADEK”, zaznělo z postu řidiče starého vojenského auta se zatmavenými skly. Skoro vypadávám ven, čekám, dokud neodezní motor a pak se vydávám za nejbližším světýlkem, abych se zorientoval. Super už vím, kde jsem a teď vzhůru ku Jihlavě, ale pozor, ať mě nevidí. Prvních několik kilometrů poli, lesy, pak morálka postupně opadá a vystřídá jí přesvědčení, půjdu po silnici, když, tak skočím do škarpy, tam mě přece z auta nemůžou vidět. Hurá vyplatilo se, po téměř 2,5 hodinách chůze a uskakování do příkopů dorážím po krásné noční 12 km procházce do školy. Že bych už šel spát, néééé, z místní zřízené čajovny slyším malebný zvuk kytary, neváhám tedy ani okamžik, beru klarinet, a posilněn horkým čajem se přidávám ke skupince hudebníků.

Už končíme? Vždyť jsme hráli jenom chvilku, koukám na hodinky a ono je 5 hodin ráno? Tak si říkám, no nic zítra, teda dneska je taky de a jdu na pár, opravdu pár hodin ulehnout ke spánku.

Zvoní budík. První myšlenka, SPÁNEK, POTŘEBUJU SPÁNEK. Mysl a odhodlání však přemáhá zmožené tělo a vyrážím na snídani. Vylezu ven, hrozná zima, asi zmrznu, kudy teď? Ha, za mnou někdo jde, zeptám se, třeba mi poradí. Otočím se, slečna se mě očividně lekla, asi vypadám, tak jak se cítím. Dobře, druhý plán, budu se jich držet, třeba mě tam dovedou. Hurá, povedlo se. Snídaně sice žádndej Grand hotel, ale jíst se to dá.

A pak to začalo, program střídal program, mezitím nějaký ten oběd, cože taková fronta? Jé hele tamhle vepředu je pár známých, co s nima prohodit pár slov, tak s těmahle néé, támhleti jsou dál. Konečně mám oběd. Skoro ani nepřemýšlím, co jím,už jsem myšlenkama u dalšího programu.

Sakra, tohle je přednáška? To asi usnu. Kupodivu se mi to nepovedlo. A tak to šlo dál až do večera.

cajka

Hrajeme, zpíváme

A teď zase hurá do místní čajovny, snad se tam bude hrát.

Jak to, že tady nikdo nehraje, no nic chvíli počkáme a pak se uvidí. Jéé, tahle skupinka má kytaru a divnej buben? To je Cajón, dostalo se mi vysvětlení. Pozn.: Super věc, to si budu muset pořídit. Tak hurá, hrajem. Písničká střídá písničku, klarinetový sólo kytara, flétna atak pořád dokola. Co to, prsty umdlévají, pusa bolí, vždyť jsou zase už 4 ráno. Takhle dlouho jsem nehrál ani nepamatuju. No nic, v nejlepším se má přestat, balím si svá fidlátka a odcházím na kutě. Musím se pořádně vyspat, zítra řídím.

Krásné nedělní ráno je tu a s ním i krásné probuzení, že by dorůžova? No skoro, na to bych potřeboval tak dalších 8 hodin, ale řídit můžu a kdyby ne Mára (jedno z nabraných individuí) mě vystřídá. Padl návrh, co kdybychom jeli už v 11? Všichni souhlasí.

Není možná, je za 2 minuty 11 a my jsme všichni v autě? A tak s úderem 11 hodiny startuju tranďák a vyrážíme směr Praha. Pod kopcem vysypu náklad a pak hurá domu, tranďák vrátim až zítra.

A příští rok? Příští rok jedeme samozřejmě zas, protože to byl super víkend a nezapomenutelnej zážitek. KDO SE PŘIDÁ?

Pinďa

Komentář ke článku “Vzpomínky na CVVZ 2016”

  1. Ondra Šejtka napsal:

    CVVZtky jsou prostě super! Příští rok je tuším CVVZtka o jeden den delší a tam se teprve projeví, co všechno je člověk schopen dělat bez spánku :) Jsem rád, že se vám tam líbilo!

Komentáře nejsou povoleny.